Jaký je rozdíl mezi osobním rozvojem a duchovním rozvojem


Jak osobní rozvoj, tak duchovní rozvoj, vyžaduje převzetí plné odpovědnosti za své postoje i způsoby jednání, protože jak již víte z mých knih, život si utváříme svými postoji ve všech oblastech života neustále jen 
sami (v oblasti vztahů, povolání, vzdělání, volného času, výchovy dětí, zdraví, peněz i v jiných směrech).

Dokonce i svou povahu si utváříme neustále sami. Z čeho se naše povaha skládá i jak s ní pracovat popisuji v knize Poznejte dobře sami sebe i v jiných mých knihách, protože všechny mé knihy jsou na práci s vlastní povahou zaměřené. 

Nebudete-li své postoje správně zvládat, život vám nebude fungovat a nebudete ani spokojení ani zdraví, a navíc budete donekonečna závislí na různých poradcích, psycholozích, psychoterapeutech, lékařích (i lécích), na léčitelích, věštcích i duchovních vůdcích, od nichž budete očekávat, že vaše problémy vyřeší. Jenže oni vaše problémy nevyřeší ani vyřešit nemohou, protože je musíte vyřešit správnými postoji pouze vy sami. A proto bychom se měli správným postojům všichni dobrovolně učit. 

Kdo není ochoten se sebou nic dělat, nestane se nikdy svobodnou bytostí, která si určuje svou cestu životem i svůj osud sama. Naopak bude neustále brzděn důsledky svých nesprávných postojů a neustálé obcházení různých odborníků i věštců ho bude stát i obrovské množství času i peněz, protože bude na těchto lidech neustále závislý v důsledku své neschopnosti životní záležitosti sám kvalitně zvládat. A toho všeho může být každý ušetřen, když se začne o život hlouběji zajímat a když se začne k životu stavět zodpovědněji.

 

Co si lidé představují často pod slovy osobní rozvoj

Lidé si pod těmito slovy představují často jen rozvoj kariéry nebo rozvoj schopností, které potřebují k rozvoji povolání.
Jiní se učí, jak vydělávat milióny, protože peníze jsou pro ně prioritní.
Někteří pracují na svém fyzickém těle formou posilování, životosprávy i jinými způsoby.

Většina lidí ale zapomíná na to, že jsme se do tohoto světa narodili hlavně proto, abychom pracovali na svých povahách i životních postojích, aby se naše postoje stávaly lepšími a vyzrálejšími. Pokud tak dobrovolně činíme a přidáme k tomu i péči o další oblasti (péči o své fyzické tělo, o které bychom měli též pečovat, péči o životosprávu i jiné směry), pak děláme to, co dělat máme.

Velké množství lidí na svých povahách ale dobrovolně nepracuje, a mění se jen pod tlakem životních problémů. Proto je společnost plná nešťastných lidí, plná duševně (mentálně i psychicky) nemocných lidí, plná fyzicky nemocných lidí, plná lidí kteří nevidí v ničem žádný hlubší smysl... Je to jen důsledek toho, že se sebou lidé nechtějí dobrovolně a sami od sebe nic dělat. 
 

Duchovní rozvoj

V dnešní době se o duchovnu hodně píše i mluví, a mnozí lidé navštěvují různé duchovní akce i různá duchovní setkání. Ne každý ale chápe, co duchovní život doopravdy obnáší, a málokdo duchovně skutečně žije.

Duchovní rozvoj vyžaduje vědomou práci na vlastní povaze i na vlastním životě, která musí být navíc podložená kvalitním porozuměním tomu, jak život funguje (ne podle našich vlastních pravidel, ale podle vyšších duchovních zákonů). V této fázi člověka již nezajímají nějaké povrchní pravdy, iluze nebo povrchní zdání, ale hledá poctivě sám odpovědi na to, co správné skutečně je, ve všech životních situacích, a pokud pravdy objeví, začne v souladu s nimi jednat bez ohledu na to, jestli se jeho jednání okolnímu světu líbí, nebo ne.

Duchovní rozvoj také znamená práci s vyššími energiemi, které nemůže materiálně založený člověk nikdy vnímat, a stejně tak je nemůže vnímat ani člověk nevěřící, odmítající duchovní svět. Pokud je někdo nevěřící a duchovní svět zavrhuje, nebude hledat nikdy správná řešení životních situací, ani nebude měnit dobrovolně své postoje, protože jeho ego i jeho vlastní namyšlenost nepřipustí nic jiného než vlastní pohled na situace, které nějak hodnotí. Duchovní vyspělost však znamená zbavení se ega a podřízení se vyšší vůli i vyšší moudrosti.

Bohužel i ti, kteří duchovní cestou jdou, dělají v oblasti duchovního rozvoje vlivem neznalosti vyšších zákonů spoustu chyb, což se projevuje například tím, že jsou stále závislí na různých duchovních učitelích i vůdcích a sami si neví se svým životem rady. Někteří lidé propadají duchovní zmatenosti i duchovnímu fanatismu, někoho ovládnou negativní duchovní síly nad nimiž nemá moc, protože duchovní rozvoj špatně uchopil… 
 

V knize O svém životě si rozhodujeme sami jsem již před dvaceti jedna lety napsala toto:

Duchovní život je normální život, který žijeme, pouze žitý odpovědnějším způsobem. Duchovně probuzený člověk jedná klidně, moudře, rozvážně a pokorně a chová se ve všech životních situacích poctivě. Než něco vykoná, vždy dopředu zvažuje důsledky svých rozhodnutí, a podle toho se rozhoduje a následně jedná. Neustále se vzdělává a zdokonaluje a má hlubokou úctu k životu, k Bohu, k přírodě i k lidem. K životu potřebuje málo lidí, věcí, požitků, peněz i prostoru, protože si uvědomuje, co má jakou cenu. Dokáže také neomylně rozlišovat co správné je a co ne v každé životní situaci, a podle toho, co je správné, důsledně koná ve svém každodenním jednání.

Duchovní život není, propadá-li někdo duchovním sektám nebo duchovnímu fanatismu, falešným prorokům či šarlatánům, žije ve snech a iluzích a realitě i povinnostem se vyhýbá. Duchovní život není, poučuje-li někdo druhé nebo káže morálku, přitom sám se morálně chovat neumí. K duchovnu nepatří ani povrchní život plný výstřelků, stále větší zadlužování, jen abychom měli, po čem toužíme, a nedokážeme si nic odříci, stále větší honba za penězi a následkem toho stresy nebo rozpadlá manželství. Projevy popsané v tomto odstavci mají ke skutečnému duchovnu hodně daleko.

Duchovní život je zbavený všech vychytralosti, lží, intrik, podvodů, hamižnosti, pomluv, nevěr, závisti, pomstychtivosti, nepoctivosti, nezodpovědnosti, sebeponižování, stresu, extrémů, honby za zbytečnostmi i povrchnostmi, výstřelků, ovládání druhých i mnoha dalších negativních sklonů. 


Osobní rozvoj i duchovní rozvoj by měl povyšovat chování lidí i celé společnosti na úroveň, která bude postavená na morálce, pracovitosti, laskavosti, slušnosti, moudrosti, ochotě lidem pomoci i posloužit i dalších podobných hodnotách, které teprve začnou vytvářet svět postavený na duchovnější úrovni.
 

Podle hodnot, které v článku zmiňuji, žili i tito lidé:

Nemohu zde jmenovat všechny. Proto zmíním osobnosti jen některé. Například:

Ježíš Kristus

Jan Hus

Jan Ámos Komenský

T. G. Masaryk

Matka Tereza

Sir Nicholas Winton

Milada Horáková

a mnozí jiní, jichž bych zde mohla jmenovat opravdu mnoho.
 

A nyní si můžeme odpovědět každý sám za sebe, zda o takové hodnoty skutečně dennodenně svými postoji usilujete. Jde o hodnoty jako mravní čistota, služba i úcta k lidem i k Bohu, skromnost, pokora i mnohé další.

 

Budete-li si chtít přečíst některé mé knihy, dozvíte se o sobě i o životě mnohem víc. Všechny mé knihy naleznete a mém webu knihy-holoubkova.cz pod odkazem knihy. 

 


zpět na články sdílet na facebooku

Mé knihy

Kliknutím na knihu se přesunete k bližším informacím včetně možnosti objednání.





Tel: 724 112 434     @: knihy-holoubkova@seznam.cz