Často hledáme nebo očekáváme u druhých to, co sami v sobě nemáme.

Přitahují nás partneři samostatní a rozhodní, přitom sami samostatní ani rozhodní nejsme.
Přitahují nás partneři citliví, vnímaví a emocionálně založení, přitom sami se citlivě chovat neumíme.
Přitahují nás partneři rozvážní, přitom sami rozvážně nejednáme.
Přitahují nás partneři stálí, přitom sami nejsme věrnosti ve vztahu schopni.
Přitahují nás partneři šetrní a schopní peníze vydělat, přitom sami rozházíme každou korunu, která se nám dostane do ruky.

Tento problém se neděje jen ve vztazích mezi partnery. Děje se i ve vztazích mezi rodiči a dětmi, v oblasti zaměstnání i v jiných oblastech života. Uvedu příklady:

Otec vyžaduje po své malé dceři, aby se dokázala prosadit vůči svým kamarádům, a stále ji do toho nutí. Sám je ale tak zakomplexovaný, že se nedokáže prosadit ani v práci ani vůči svým přátelům.

Matka nutí své děti, aby po sobě věci uklízely, přitom sama má doma takový nepořádek, že se za to její blízcí stydí.

Nadřízený chce po svých podřízených, aby odváděli kvalitně svou práci, přitom sám dělá v práci obrovské chyby.

Vaši blízcí očekávají, že budete myslet na jejich narozeniny, a očekávají i dárky. Když máte ale narozeniny vy, ani si na vás nevzpomenou, aby alespoň zavolali.

Očekáváme-li, nebo vyžadujeme-li něco od druhých, měli bychom toho být schopni v prvé řadě sami. Toto je základní životní pravidlo. Nedokážeme-li to, nemáme právo očekávat cokoli z toho od někoho jiného.

Lidé často zdůvodňují tento jev tím, že protiklady se přitahují. Proto tuto větu trochu rozvedu. Protiklady přitahujeme proto, abychom si na chování druhých lidí uvědomili, co nám samotným chybí, nebo v čem jsme my sami slabí. Až si to plně uvědomíme a své postoje změníme, přestaneme přitahovat i tyto lidi. U druhých lidí můžeme obdivovat jejich schopnosti i klady, ale také odsuzovat jejich slabiny, a naším úkolem by mělo být, zjistit správně, co si z toho máme odnést za poznání sami pro sebe.

zpět na články sdílet na facebooku