Chcete žít v pravdě, nebo ve lžích?

Chcete-li žít v pravdě, budu vám na různých konkrétních situacích ze života v různých příspěvcích ukazovat, co pravda je a co ne. Poprosím vás ale, abyste mé články četli opravdu pečlivě a ne je jen letmo prolétli. Povrchním čtením byste jen ztráceli čas, a pokud byste články pozorně nečetli, pak vás chci slušně poprosit, abyste je ani nekomentovali.

Jinak vaše názory vždy uvítám, i kdybyste se mnou v něčem nesouhlasili a měli na to názor jiný. Zlobit se rozhodně nebudu, protože každý máme právo na vyjádření svého názoru. Jen vás poprosím, jednejme na mých i vašich stránkách vždy slušně, abychom si mohli všichni jeden druhého dál vážit. Děkuji.

Situace číslo 1

V tomto příspěvku vysvětlím, co na něm pravdivé je a co ne.

Když promlouvá tvé srdce, dělej si důkladné poznámky.

Tato slova Josepha Campbella zveřejnila na facebooku jedna žena.

Lidé se k tomu vyjadřovali, tak jsem se vyjádřila také. Napsala jsem: Souhlasím s Vámi. Já si dělám poznámky neustále. Kdybych si důležité informace přicházející z mého nitra hned nezapisovala, přehluší je okamžitě jiné dojmy a důležité myšlenky se nenávratně vytratí. Proto mám blok s tužkou všude (u vaření, u postele, beru si ho na procházky do přírody, mám ho v autě, a když mě nějaké důležité myšlenky napadnou, zastavím a zapíši si je). Pěkný večer.

Na to okamžitě reagovala jedna žena, která kritizuje naprosto vše, co kdekoli na facebooku napíši. Tato žena napsala:
Když promlouvá srdce, není potřeba to zapisovat. To navždy v srdci zůstane. Myšlenky se nám ztrácí. A v tom je ten velký rozdíl.

Pak následovaly další zbytečné výměny názorů, kde mě tato žena jen urážela. Proto jsem celou diskusi vymazala. U sebe ji mám ale dál slovo od slova uloženou. To ale není v tuto chvíli podstatné. Podstatná je analýza první věty, kterou tato žena napsala.

Nyní zmíním, co je na ní nepravdivé.

Je to tato věta: když promlouvá srdce, není třeba to zapisovat.

Zde je onen zlom mezi pravdou a nepravdou!!!

Zapisovat totiž můžeme jak hluboké pocity svého srdce, tak své myšlenky.
Kdyby to bylo zbytečné, jak píše tato paní, tak proč by básníci sdělovali písemnou formou své pocity celá staletí i tisíciletí?
Kdyby to bylo zbytečné, tak proč by spisovatelé vyjadřovali písemnou formou své myšlenky?

Zapisují je proto, protože chtějí své pocity i myšlenky předávat dál a chtějí je nějak zachovat (pro sebe, pro své blízké, pro širší veřejnost nebo i pro další generace). Proto je věta, že není třeba pocity srdce zapisovat, nesprávná.

Nesprávná je i věta, že pocity srdce v našem srdci navždy zůstanou, a myšlenky se ztrácejí.

Souhlasím s tím, že pocity srdce v našem srdci navždy zůstanou (jsou-li to hluboké pocity). Nesouhlasím ale s tím, že myšlenky se nám ztrácejí. Ztrácejí se jen povrchní myšlenky. Hluboké pravdy v nás ale zůstanou uložené navždy a nikam se neztratí. Podívejte se, kdy žil Ježíš Kristus, kdy žil Buddha, kdy žila Matka Tereza i mnozí jiní, a hned poté se zamyslete nad tím, v jakém roce žijeme dnes (rok 2017). Máte pocit, že se myšlenky těchto lidí někam vytratily?

Proto se učme skutečné pravdy správně vidět, a nepřebírejme automaticky vše, co někdo napíše, protože celý svět je mnoha nepravdami doslova zahlcený.

Nyní vám poskytnu návod, jak se naučíte pravdu vnímat.

Jedna z cest, jak se naučíte pravdu vnímat je tato cesta:
Naučte se všímat si detailů i posloupnosti v textech i v diskusích, a při vyhodnocování toho všeho nevynechejte žádný detail. Proto je třeba číst pečlivě slovo po slovu i řádku po řádce, abyste nic nepřehlédli. Jakmile něco důležitého přehlédnete, pak rozdíl mezi pravdou a lží nikdy neodhalíte.

Tvoře si na vše, co kdy uslyšíte nebo si někde přečtete vždy vlastní názory, a nikdy nic jen odevzdaně nepřijímejte. Ani mé názory. I u nich byste měli vždy přemýšlet vlastní hlavou i dělat si vlastní závěry.

K hlubokým pravdám se můžete dopracovat i vlastními životními zkušenostmi, pokud jste se z nich skutečně něčemu naučili.

Další cesta je cesta pravidelné meditace. Přiznejme si ale poctivě, kolik lidí umí správně meditovat, a pokud ano, kolik lidí medituje pravidelně. Toto není výtka. Toto je jen konstatování.

Existují i jiné metody. Metody, které jsem ale nyní uvedla, považuji já sama za velmi důležité.

Znovu ale zdůrazňuji, že při práci s těmito metodami je důležité vyhnout se jakékoli povrchnosti i ukvapenosti v závěrech, chceme-li v pravdě skutečně žít.