Duchovní služby a platby za ně

Během života se setkáte na toto téma s mnoha názory, které se budou často zásadně rozcházet. Proto vám nyní předložím svůj názor.

Můj osobní názor na tuto problematiku je, že za kvalitní služby by se mělo platit, a lidé by si měli takové pomoci vážit, protože duchovní oblast nám jako jediná pomáhá rozumět dobře životu i sobě, a učí nás život zvládat. A proto bychom neměli s tímto směrem jakkoli vychytrale kalkulovat.

Máte-li čisté svědomí, že svou práci odvádíte poctivě, pak máte plné právo nechat si za ni zaplatit. Nenajdete-li odvahu si o peníze říct, utrpíte tím jen vy sami. Mnohokrát jsem se setkala s lidmi, kteří si o peníze říct neuměli a pak byli naštvaní na sebe i na druhé, protože viděli, kolik úsilí do něčeho vložili a nemělo to žádný efekt v podobě slušného finančního ohodnocení. A pak to dopadá tak, že člověk stále jen poctivě pracuje a dává mnohé nebo vše zdarma, a kvůli tomu nemá pomalu ani na chleba. I já jsem se kdysi s tímto problémem potýkala a musela jsem se naučit jiným přístupům, chtěla-li jsem ve své práci, kterou miluji, pokračovat. Máte-li podobný problém, snažte se svůj přístup zásadně změnit, chcete-li své povolání vykonávat dál s radostí i láskou.

Nejhorší je, když se člověk nechá ovlivnit okolním světem (facebookem, přáteli, klienty nebo kýmkoli jiným). Mnozí z těchto lidí vám mohou tvrdit, že je naprosto nehorázné účtovat si peníze za služby, které poskytujete. Těmito řečmi se nenechte nikdy!!! odradit a jen neustále poctivě vyhodnocujte, jestli tím, co děláte, lidem skutečně něco hodnotného dáváte. Pokud ano, pak si za své služby peníze účtujte bez jakýchkoli pocitů viny.

Měli bychom si také uvědomit, že nežijeme ve světě, kde by se dávalo něco zadarmo, a když lidé, kteří druhým pomáhají, nezaplatí nájem nebo jiné poplatky, nikoho to zajímat nebude. Navíc zodpovědný člověk nikdy nedopustí, aby byl závislý za sociálních dávkách, na své rodině ani na tom, zda mu někdo něco náhodou dá, a snaží se zajistit si prostředky na živobytí vždy vlastní poctivou prací.

Kdo nezná zákon vývoje, měl by si ho dobře prostudovat. Tento zákon říká: „Pokud chceme cokoli mít, musíme pro to nejprve poctivou prací něco vykonat. Pak můžeme něco dostávat, a ne že nám bude padat z nebe něco zdarma“. Platí to jak pro nějaké schopnosti, tak pro hmotné věci. O zákonu vývoje a jeho zásadách se dočtete v knize „O svém životě si rozhodujeme sami“.

Měli bychom pamatovat také na to, že všechna zaměstnání jsou projevem Boha v tomto světě a měla by sloužit k pomoci druhým. Proč tedy ti, kteří zastávají názor, že duchovno by se mělo dělat zadarmo, nedělají svou práci též zdarma? Vždyť i jejich zaměstnání je určitým posláním. Jen si to možná sami vůbec neuvědomují. Možná, že právě jim Bůh pomůže v tomto světě bez peněz přežít. Stačí jen, aby se na tuto cestu vydali.

Lékaři mohou začít ode dneška poskytovat služby zdarma.

Právníci také.

Bankéři též.

Stejně tak učitelé.

Prodavači v jakékoli oblasti se mohou zříci také okamžitě své mzdy.

Horníci také.

Pekaři mohou své výrobky dávat lidem zdarma rovnou z pece.

Atd.

Pamatujte také, že my všichni jsme zde proto, abychom sami na sobě pracovali a abychom sloužili druhým lidem i světu. Proto se o to všichni poctivě snažme, a pokud budeme dělat svou práci poctivě a dobře, máme právo dostat za ni i zaplaceno.

Bohužel někteří lidé by chtěli některé služby zdarma, zatímco za hodnoty, které nemají z duchovního pohledu žádnou cenu, jsou ochotni vydávat neskutečné sumy. Vidím to neustále kolem sebe, za co všechno jsou lidé ochotni vyhazovat nesmyslně obrovské množství peněz. Sama si tedy kladu otázku, jakou cenu u dnešních lidí duchovno i poctivá práce skutečně má.

Na facebooku jsem četla kdysi krásný příběh, o který se s vámi nyní podělím, protože se hodí k tématu, o němž nyní píšu.

Žena přišla k chudému a starému prodejci vajec a zeptala se: "Za kolik jsou ta vejce?"

"Pět za kus, madam", odpověděl stařec.

"Vezmu si šest za 25,-, nebo odcházím", řekla žena.

"Dobrá, vezměte si je za cenu, kterou chcete, madam", odpověděl stařec. „Možná to bude dobrý začátek, protože zatím jsem neprodal ani jedno jediné vejce."

Žena zaplatila a odešla s pocitem vítězství.

Doma se hezky oblékla a odešla s kamarádkou do luxusní restaurace. Objednaly si vše, na co měly chuť, ale většinu z toho nedojedly. Jejich účet dělal 1400, žena podala číšníkovi 1500 a řekla: "To je v pořádku".

Žena zaplatila a odešla s pocitem šlechetnosti.

Řeklo by se normální, denně opakovaný příběh a běžný postoj. Reakce ženy byla možná šlechetná pro majitele restaurace, ale naprosto bolestná pro chudého prodejce vajec.

Otázka zní: "Proč máme dobrý pocit, když ožebračíme "potřebné" a obdarováváme ty, kteří naši laskavost vlastně vůbec nepotřebují“? Je tohle šlechetné a důstojné? Odpovězte si sami.

U článku byl ještě jeden dodatek jako pokračování.

Můj tatínek vždy nakupoval na trhu jednoduché a dobré věci od těch nejchudších prodejců, dokonce i když ty věci ani nepotřeboval. Vždycky si koupil něco navíc, a taky jim zaplatil něco navíc. Ptal jsem se ho, proč to dělá, a on mi odpověděl: "Toto je charita, chlapče, ale je zabalená do důstojnosti."

Konec příběhu.

U příběhu bylo foto, kde u vajec sedí starý sedřený muž a pokorně hledí dolů. Vždy když jsem si tuto fotografii prohlížela, chtělo se mi plakat, protože fotografie ještě víc umocňovala text, který jsem četla.

Proto i mě dlouhodobě vadí podobné chování. Když vidím, jak si někteří soukromníci dokáží říci za desetiminutové konzultace nebo úkony nehorázné sumy, které jdou do tisíců, proč byste si nemohli vy říci za svou dobře vykonanou práci částku, na kterou se ceníte. Věřím, že budete mnohem solidnější než někteří jiní lidé.

Pokud si alespoň trochu vážíte sami sebe, nikdy také nedělejte to, abyste se někomu podbízeli různými slevami, protože ani tím ničeho nedosáhnete. Spíše zákazníkům vysvětlete, proč si danou cenu účtujete (kolik času zakázce věnujete, jaké materiály používáte, jaké náklady máte, v čem je vaše služba lepší oproti konkurenci…). A nenechte se využívat ani lidmi, kteří od vás zboží odebírají a dál ho sami prodávají. Já jsem všechny tyto spolupráce začátkem roku 2019 po dvaceti letech ukončila a prodávám si své knihy sama, a dokud nenajdu osobu, která se mnou bude jednat slušně, nikomu již své zboží dávat nebudu. Dříve jsem se tohoto kroku hodně bála. Dnes jsem ale ráda, že jsem se tak rozhodla, a vůbec toho nelituji.

Poslední, co k tomuto tématu poznamenám je to, že jsme si původní znění pojmu služby zdarma nebo duchovno zadarmo sami přizpůsobili svým potřebám, a tím jsme jeho pravou podstatu zcela odvrhli. Pravá podstata pojmu duchovno zdarma spočívá v tom, že duchovní poznání je skutečně zdarma a může ho získat naprosto každý. Musíme se jen umět na nejvyšší pravdy svým nitrem naladit a žít podle nich. Kdo toto nedokáže, musí bohužel za duchovní informace a posuny platit.

www.knihy-holoubkova.cz

zpět na články sdílet na facebooku