Jaký je rozdíl mezi osobním rozvojem a duchovním rozvojem

Jak osobní rozvoj, tak duchovní rozvoj, vyžaduje převzetí plné odpovědnosti za své postoje i způsoby jednání, protože jak již víte z mých knih, život si utváříme svými postoji ve všech oblastech života neustále jen sami (v oblasti vztahů, povolání, vzdělání, volného času, výchovy dětí, zdraví, peněz i v jiných směrech).

Dokonce i svou povahu si utváříme neustále sami. Naše povaha se skládá z oblasti myšlení, komunikace, emocí a konkrétních činů. Jak s ní pracovat popisuji v knihách, které píšu.

Kdo není ochoten se sebou nic dělat, nestane se nikdy svobodnou ani vnitřně silnou bytostí, která si určuje svou cestu životem i svůj osud sama. Naopak bude neustále brzděn důsledky svých nesprávných postojů, dokud se skutečně viditelně nepromění lepším směrem. Navíc neustálé obcházení různých odborníků i věštců ho může stát i velké množství času i peněz, protože bude na těchto lidech neustále závislý v důsledku své neschopnosti životní záležitosti zvládat kvalitně sám. A toho všeho může být každý ušetřen, když se začne o život hlouběji zajímat a když se začne k životu stavět zodpovědněji.

Co si lidé často představují pod slovy osobní rozvoj

Lidé si pod těmito slovy představují často jen rozvoj kariéry nebo rozvoj schopností, které potřebují ke svému povolání.
Jiní se učí, jak vydělávat milióny, protože peníze jsou pro ně prioritní.
Někteří pracují na svém fyzickém těle formou posilování, životosprávy i jinými způsoby.

Většina lidí ale zapomíná na to, že jsme se do tohoto světa narodili hlavně proto, abychom pracovali na vlastní povaze i životních postojích, aby se naše postoje staly lepšími a vyzrálejšími ve všech oblastech života. Pokud tak činíme dobrovolně, pak děláme to, co dělat máme, a pak se nemusíme bát žádných potíží.

Velké množství lidí na své povaze ale dobrovolně nepracuje a mění se jen pod tlakem životních problémů. Proto je společnost plná nešťastných lidí často závislých na antidepresivech, plná mentálně, psychicky i fyzicky nemocných lidí, plná lidí kteří nevidí v ničem žádný hlubší smysl, plná lidí kteří volili raději formu sebevraždy, aby se nemuseli s úkoly které jim život sesílá potýkat... Přitom toto vše je jen důsledek toho, že se sebou nechceme dobrovolně a sami od sebe nic dělat.

Měli bychom také dobře porozumět tomu, jak život funguje podle vyšších duchovních pravidel. O to se ale také velké množství lidí vůbec nezajímá. Navíc mnoho lidí vůbec netuší, že nějaké vyšší duchovní zákony existují, a netuší ani to, že jsme jim všichni neustále plně podřízeni.

Kdyby lidé tyto záležitosti skutečně zvládali, vypadal by svět úplně jinak.

Duchovní rozvoj

V dnešní době se o duchovnu hodně píše i mluví, a mnozí lidé navštěvují různé duchovní akce i duchovní setkání. Ne každý ale chápe, co duchovní život doopravdy obnáší, a málokdo duchovně skutečně žije.

Duchovní rozvoj vyžaduje vědomou práci na vlastní povaze i na vlastním životě, která by měla být podložená kvalitním porozuměním tomu, jak život funguje (ne podle našich vlastních pravidel, ale podle vyšších duchovních zákonů). V této fázi by člověka neměly již zajímat nějaké povrchní myšlenky, iluze nebo povrchní zdání, ale měl by sám poctivě hledat odpovědi na to, co správné skutečně je ve všech životních situacích. Pokud pravdy objeví, měl by v souladu s nimi jednat bez ohledu na to, jestli se jeho jednání okolnímu světu líbí, nebo ne.

Duchovně probuzený člověk jedná klidně, moudře, rozvážně a pokorně a chová se ve všech životních situacích poctivě. Než něco vykoná, vždy dopředu zvažuje důsledky svých rozhodnutí, a podle toho se rozhoduje a následně jedná. Neustále se vzdělává a zdokonaluje a má hlubokou úctu k životu, k Bohu, k přírodě i ke všem lidem. K životu potřebuje málo lidí, věcí, požitků, peněz i prostoru, protože si uvědomuje, co má jakou cenu. Dokáže také neomylně rozlišovat co je správné a co ne, a podle toho, co je správné, důsledně koná v každé životní situaci. Nikdy také nezanedbává své každodenní povinnosti, protože duchovní ani pozemský život od sebe nelze oddělovat. Proto si umí díky dobrému plánování najít čas na obojí.

Ten, kdo na sobě duchovně pracuje, se zbavil všech vychytralostí, lží, intrik, podvodů, hamižnosti, pomluv, nevěr, zloby, závisti, pomstychtivosti, nepoctivosti, nezodpovědnosti, sebeponižování, stresu, extrémů, honby za zbytečnostmi i povrchnostmi, nemá potřebu ovládat druhé a překonal i mnoho dalších negativních sklonů.

Kdo je charakterově již hodně čistý a uvědomělý, jeho život i zdraví se výrazně zlepšuje úměrně tomu, jak poctivě na sobě pracoval. Díky své čistotě pak může spolupracovat s vyššími duchovními energiemi, které ho vedou při službě tomuto světu.

Duchovní život není, propadá-li někdo duchovním sektám nebo duchovnímu fanatismu, falešným prorokům či šarlatánům, žije ve snech a iluzích a realitě i povinnostem se vyhýbá. Duchovní život není, poučuje-li někdo druhé nebo káže morálku, přitom sám se morálně chovat neumí. K duchovnu nepatří ani povrchní život plný výstřelků, stále větší zadlužování, jen abychom měli, po čem toužíme, a nedokážeme si nic odříci, stále větší honba za penězi a následkem toho stresy nebo rozpadlá manželství. Projevy popsané v tomto odstavci mají ke skutečnému duchovnu hodně daleko.

Naši duchovní vyspělost neurčují ani žádné diplomy ani pobyty v ášrámech, kdy se můžeme obojím chlubit, abychom vypadali více duchovní. Naši duchovní vyspělost neurčují ani žádné mediální propagace, které o nás mohou hlásat jen samou chválu.

Naši duchovní vyspělost určují pouze a jen naše každodenní postoje a způsoby jednání, z nichž je okamžitě vidět, kým jsme se prací na sobě skutečně stali.

Nyní si můžete odpovědět každý sám za sebe, zda o duchovní hodnoty skutečně stojíte a zda o ně dennodenně svými postoji poctivě usilujete.

Pokud máte zájem se duchovně rozvíjet, nabízím vám ke studiu knihy, které jsem napsala. Naleznete v nich velké množství praktických rad i informací, které vás na cestě vašeho rozvoje krok za krokem povedou. Ráda vám také pomohu s osobním i duchovním rozvojem v mé poradně, budete-li o mou pomoc stát.

Já sama jdu touto cestou vědomě již 32 let.

Osobní i duchovní rozvoj by měl chování lidí i rozvoj společnosti pozvedat, a ne vést k jejich úpadku.

Přeji vám hodně štěstí.
Miroslava Holoubková

zpět na články sdílet na facebooku