Jaký je rozdíl mezi osobním rozvojem a duchovním rozvojem


Jak osobní rozvoj, tak duchovní rozvoj, vyžaduje převzetí plné odpovědnosti za své postoje i způsoby jednání, protože jak již víte z mých knih, život si utváříme svými postoji ve všech oblastech života neustále jen 
sami (v oblasti vztahů, povolání, vzdělání, volného času, výchovy dětí, zdraví, peněz i v jiných směrech).

Dokonce i svou povahu si utváříme neustále sami. Z čeho se naše povaha skládá i jak s ní pracovat popisuji v knihách, které píšu.

Kdo není ochoten se sebou nic dělat, nestane se nikdy svobodnou ani vnitřně silnou bytostí, která si určuje svou cestu životem i svůj osud sama. Naopak bude neustále brzděn důsledky svých nesprávných postojů, dokud se skutečně viditelně nepromění lepším směrem.  Navíc neustálé obcházení různých odborníků i věštců ho může stát i velké množství času i peněz, protože bude na těchto lidech neustále závislý v důsledku své neschopnosti životní záležitosti zvládat kvalitně sám. A toho všeho může být každý ušetřen, když se začne o život hlouběji zajímat a když se začne k životu stavět zodpovědněji.


Text je z knihy "O svém životě si rozhodujeme sami". Knihu seženete pouze na mém webu knihy-holoubkova.cz pod odkazem knihy, protože své knihy do prodeje již nikomu nedávám.

  

Co si lidé představují často pod slovy osobní rozvoj

Lidé si pod těmito slovy představují často jen rozvoj kariéry nebo rozvoj schopností, které potřebují k rozvoji povolání.
Jiní se učí, jak vydělávat milióny, protože peníze jsou pro ně prioritní.
Někteří pracují na svém fyzickém těle formou posilování, životosprávy i jinými způsoby.

Většina lidí ale zapomíná na to, že jsme se do tohoto světa narodili hlavně proto, abychom pracovali na rozvoji svého ducha, což vyžaduje poctivou práci na vlastní povaze i životních postojích, aby se naše postoje staly lepšími a vyzrálejšími ve všech oblastech života. Pokud tak činíme dobrovolně, pak děláme to, co dělat máme, a pak se nemusíme bát žádných potíží.

Velké množství lidí na své povaze ale dobrovolně nepracuje a mění se jen pod tlakem životních problémů. Proto je společnost plná nešťastných lidí často závislých na antidepresivech, plná mentálně, psychicky i fyzicky nemocných lidí, plná lidí kteří nevidí v ničem žádný hlubší smysl... Přitom je to jen důsledek toho, že se sebou lidé nechtějí dobrovolně a sami od sebe nic dělat.

Dalším naším úkolem je porozumět dobře tomu, jak život funguje podle vyšších duchovních pravidel, a to také velké množství lidí vůbec nezvládá. Kdyby to zvládali, vypadal by svět úplně jinak. Navíc mnoho lidí vůbec netuší, že zde nějaké vyšší zákony Vesmíru, jehož jsme součástí, jsou, a netuší ani to, že jsme jim všichni neustále plně podřízeni.  

 

Duchovní rozvoj

V dnešní době se o duchovnu hodně píše i mluví, a mnozí lidé navštěvují různé duchovní akce i různá duchovní setkání. Ne každý ale chápe, co duchovní život doopravdy obnáší, a málokdo duchovně skutečně žije.

Duchovní rozvoj vyžaduje vědomou práci na vlastní povaze i na vlastním životě, která by měla být podložená kvalitním porozuměním tomu, jak život funguje (ne podle našich vlastních pravidel, ale podle vyšších duchovních zákonů). V této fázi by člověka neměly již zajímat nějaké povrchní myšlenky, iluze nebo povrchní zdání, ale měl by poctivě sám hledat odpovědi na to, co správné skutečně je ve všech životních situacích, a pokud pravdy objeví, měl by v souladu s nimi jednat bez ohledu na to, jestli se jeho jednání okolnímu světu líbí, nebo ne.

Duchovní život je normální život, který žijeme, pouze žitý odpovědnějším způsobem. Duchovně probuzený člověk jedná klidně, moudře, rozvážně a pokorně a chová se ve všech životních situacích poctivě. Než něco vykoná, vždy dopředu zvažuje důsledky svých rozhodnutí, a podle toho se rozhoduje a následně jedná. Neustále se vzdělává a zdokonaluje a má hlubokou úctu k životu, k Bohu, k přírodě i k lidem. K životu potřebuje málo lidí, věcí, požitků, peněz i prostoru, protože si uvědomuje, co má jakou cenu. Dokáže také neomylně rozlišovat co je správné a co ne, a podle toho, co je správné, důsledně koná v každé životní situaci.

Ten, kdo na sobě duchovně pracuje, se zbavil všech vychytralostí, lží, intrik, podvodů, hamižnosti, pomluv, nevěr, závisti, pomstychtivosti, nepoctivosti, nezodpovědnosti, sebeponižování, stresu, extrémů, honby za zbytečnostmi i povrchnostmi, nemá potřebu ovládat druhé, a překonal i mnoho dalších negativních sklonů.

Kdo je duchovně (charakterově) již hodně čistý i uvědomělý, může spolupracovat s vyššími duchovními energiemi, které ho  vedou při službě tomuto světu.

Duchovní život není, propadá-li někdo duchovním sektám nebo duchovnímu fanatismu, falešným prorokům či šarlatánům, žije ve snech a iluzích a realitě i povinnostem se vyhýbá. Duchovní život není, poučuje-li někdo druhé nebo káže morálku, přitom sám se morálně chovat neumí. K duchovnu nepatří ani povrchní život plný výstřelků, stále větší zadlužování, jen abychom měli, po čem toužíme, a nedokážeme si nic odříci, stále větší honba za penězi a následkem toho stresy nebo rozpadlá manželství. Projevy popsané v tomto odstavci mají ke skutečnému duchovnu hodně daleko.

Osobní i duchovní rozvoj by měl chování lidí i rozvoj společnosti pozvedat, a ne vést k jejich úpadku.

Nyní si můžete odpovědět každý sám za sebe, zda o duchovní hodnoty skutečně dennodenně svými postoji usilujete.

 

Přeji Vám na cestě rozvoje vašeho ducha i života hodně štěstí.
Miroslava Holoubková




zpět na články sdílet na facebooku

Mé knihy

Kliknutím na knihu se přesunete k bližším informacím včetně možnosti objednání.





Tel: 724 112 434     @: knihy-holoubkova@seznam.cz