Já sama nejsem zastánce zakládání rodiny a “pořizování” si dětí v příliš mladém věku, protože když dnes vidím u mnoha lidí přístup ke vztahům i k rodičovství, doporučovala bych zakládat rodinu po dvacátém pátém roce života i později.
Tímto příspěvkem chci upozornit hlavně na důležitost zodpovědného přístupu k rodičovství i k výchově dětí. A pokud tuto zodpovědnost v sobě máme, můžeme mít děti klidně v osmnácti letech.
Věk rozhodně neznamená, že starší lidé jsou automaticky víc vyzrálí nebo víc rozumní. Někteří lidé nejsou vyzrálí ani ve stáří, takže se mohou i v pokročilém věku chovat hůře, než například dvacetiletý nebo třicetiletý člověk.
Můj osobní názor, který nikomu nevnucuji, je, že člověk by si měl nejprve urovnat životní priority a hodnoty, a teprve když si je jistý, že se dokáže ve vztahu chovat zodpovědně a dospěle a dokáže překonávat různé životní trable, pak by měl zakládat rodinu a pořizovat si děti.
Podívejte se jen, kolik žen i mužů dnes výchovu dětí ani vztah nezvládá. Nebo kolik žen i mužů si pořídí děti a pak by byli nejraději, kdyby jim je hlídali i vychovávali rodiče a oni si mohli dál užívat nebo se věnovat své kariéře.
Neustále také čteme nebo slýcháme, jak si lidé na dětech vybíjejí své zloby i agrese, odkládají je do baby boxů, a v horším případě do popelnic.
A právě to je důvod, proč lidem nedoporučuji mít děti dříve, než sami vyzrají, protože nevyzrálost rodičů poznamená celý život jejich dětí.
Navíc děti bychom si neměli jen “pořídit”, ale měli bychom je láskyplně vést, učit je a pro život je dobře připravit.
Děti by měly mít také přiměřeně svému věku různé povinnosti, a rodiče by měli dbát na to, aby děti tyto povinnosti plnily.
Dalším problémem je toto: Pokud děti běhají doma ještě v jedenáct hodin dopoledne v pyžamu, nemají vyčištěné zuby ani učesané vlasy, cpou se sladkostmi bez jakékoli kontroly, utrácejí peníze za nesmysly, jsou celé dny na mobilech nebo u televize, vůbec se nehýbou atd., i to je záležitost rodičů, aby zasáhli, tyto postoje dětem netrpěli a byli ve svých postojích důslední. A právě ona důslednost mnoha rodičům chybí.
Dodatek
Když jsem tento článek zveřejnila, některé ženy mi psaly, že mé názory jsou zastaralé (zřejmě reagovaly na můj věk 62 let). Jiné mi psaly, že si budou pořizovat děti kdy chtějí, a já jim nebudu nic diktovat. Přitom jsem nikomu nic nediktovala.
Mé postoje možná některým rodičům i dětem vadí. Jsou ale účinné, a pro kvalitní vývoj potřebné, protože učí dospělé lidi i děti, jak se v životě chovat, a vedou k tomu, že z dětí vyrostou slušní, vnímaví, sebevědomí, samostatní, pracovití, zodpovědní a důslední lidé.
Když se ale podíváte na sociální sítě, nebo na zprávy v televizi, zjistíte, že se tam dennodenně píše i hovoří o situacích, kdy rodiče na děti hystericky i vulgárně opakovaně křičí, děti mlátí i týrají, nebo je zabíjejí jen proto, že dítě pláče a oni na jeho pláč nemají nervy. Nebo se tím někteří mstí svým partnerům nebo partnerkám. A všichni se nakonec před soudy i před veřejností omlouvají, protože jejich jednání vyšlo najevo, místo aby se učili ovládat a něco se sebou doopravdy dělali. Protože kdo se sebou nezačne nic dělat, bude se chovat dál stejně.
A všude se také dočtete, kolik dětí dnes trpí depresemi, kolik dětí bere antidepresiva, kolik dětí dnes nevidí v ničem smysl ani necítí doma žádné zázemí atd.
Podobné situace řeším neustále i v mé poradně, a chování rodičů vůči dětem sleduji i všude kolem sebe.
Původně jsem měla u tohoto článku jedno video i několik odkazů na články jiných autorů, které jasně ukazovaly, co rodiče udělali svým dětem. I v nich bylo jasně vidět, jak lidé partnerské vztahy ani výchovu dětí nezvládají. Tyto články jsem ale stáhla ne proto, že bych si za nimi nestála, ale proto, že poukazovaly jen na čtyři konkrétní rodiny. Přitom takto se chová mnoho rodin po celém světě.
Kniha
Tématem vztahů i výchovy dětí se zabývám v knize „Kvalitní partnerské vztahy”. Kniha je zaměřená prioritně na partnerské vztahy, kde poukazuji na to, co naše vztahy doopravdy ničí, a zároveň v ní poskytuji spoustu návodů, které vám ukáží, jak kvalitní vztah vybudujete. V knize se ale věnuji i výchově dětí a přístupům k nim.
Tuto knihu jsem napsala v roce 2010, a zásady v ní zmíněné jsou platné stále. Řekla bych, že dnes o to více.
Pokud byste měli chuť tuto knihu studovat, ráda vám ji pošlu.
K dostání je pouze na mém webu, protože své knihy do prodeje již nikomu nedávám.
Pěkný den všem.
Miroslava Holoubková
spisovatelka a poradce v oblasti osobního a duchovního rozvoje i v oblasti astrologie
36 let praxe v těchto oblastech
