Pokud jste sledovali seriál Bohéma, víte, jak dopadl kdysi herec a majitel divadla Vlasta Burian. Nejprve si ho všichni žádali a obdivovali ho. V době druhé světové války ho zaměstnanci nabádali, aby nešel proti Němcům, protože si chtěli udržet práci. Již za války mu ale Němci divadlo zavřeli. Po válce mu komunisté divadlo znárodnili, byl vězněn a obviněn z toho, že spolupracoval s Němci (přitom to nebyla pravda), a musel zaplatit pokutu půl milionu korun. Zabavili mu i jeho vilu a nesměl pět let hrát. Tak si vydělával různými způsoby (pracoval v severočeských dolech, pak pracoval jako poslíček na horských chatách, kde jezdil s autem pro rekreanty ROH a v kuchyni pak škrábal brambory. Když začal opět hrát, dostával podřadné role a nemohl na jevišti jednat tak, jak by si přál. Aby se uživil, vystupoval i když byl nemocný. Zemřel v 70 letech doma na plicní embolii.
Z oblasti hudebního průmyslu se podívejte na život Elvise Presleyho, který sice dosáhl slávy, po které toužil, ale za jakou cenu. Jeho manažer ho využíval a dopoval léky, aby Elvis vystupoval víc a víc, protože z toho měl hlavně sám velké peníze. Jeho žena Priscilla ho opustila, protože viděl jen svou hudbu a slávu (rozchod s ní ho velmi zasáhl). Bral drogy, aby vše zvládal, a nakonec zemřel ve 42 letech. Příčina úmrtí: podezření na předávkování drogami. Oficiální verze však uvádí, že příčinou smrti byl srdeční infarkt.
Stejně dopadl Michael Jackson. Jemu též zničila život přehnaná touha po slávě, kdy se přetěžoval, bral léky i drogy, aby všechen ten nápor ustál, rozpadla se mu dvě manželství, byl nařčen ze sexuálního zneužívání mladých chlapců atd. Zemřel v 50 letech na srdeční selhání vlivem léků, které mu podával na chronickou nespavost jeho lékař.
Michael Jackson věnoval ale také velké peníze na charitativní účely.
Česká zpěvačka Iveta Bartošová dopadla stejně. Chtěla být úspěšná, lidé kolem ní s ní ale manipulovali a ona to nezvládala. Stejně tak nezvládala psychicky své partnerské vztahy. Tak pila a brala antidepresiva. Nakonec spáchala sebevraždu skokem pod vlak ve 48 letech.
Znám také mnoho lidí, kteří si pod vlivem možné ztráty svého postavení nebo vlivem dluhů vzali život. Nebo si nabrali moc práce a přestali vše zvládat.
Ani v oblasti politiky není o co stát. Lidé si někoho zvolí a plácají ho po zádech, za chvíli na něho ale nadávají a nejraději by ho odstranili. A takto to funguje celé věky. Uvedu jeden příklad z mnoha: John Fitzgerald Kennedy byl v letech 1961–1963 prezidentem Spojených států amerických a po necelých třech letech ve funkci byl zastřelen atentátníkem ve věku 46. let. A rodinné vztahy, ty se mnoha politikům kvůli jejich přehnané touze po úspěchu často též hroutí. Příklady nemusíte hledat v minulém století. Stačí se podívat na to, co se děje v politice současnosti a budete mít příkladů tolik, že nebudete vědět, který si vybrat.
Uvedu další příklad
Můj manžel, který je již v důchodu, má spolužáka z vysoké školy. Když měli sraz ze školy, manžel si s tímto mužem povídal a ptal se ho, jak žije. Kamarád mu řekl, že má tolik peněz, že by ani jeho vnoučata již nemusela pracovat.
Manžel mu na to řekl: „Tak to se máš dobře.“
Kamarád odpověděl: „Ani ne, protože když se ráno probouzím a představím si, co všechno mě každý den čeká, tak je mi z toho všeho již předem zle.“
Manžel mu řekl: „Tak proč se na vše již nevykašleš?“
Kamarád odpověděl: „Protože kdybych z toho všeho vystoupil, tak se to všechno zhroutí jak domeček z karet.“
I v mé poradně řeším neustále situace, kdy se lidé tolik upínali na úspěch i zviditelnění, že z toho měli nakonec deprese, ať se jim dařilo nebo ne. Pracuji i s lidmi, kteří jsou veřejně známí, tak moc dobře vím, čím procházejí. Jen to veřejně sami nesdělují, a já jejich soukromí také plně ctím a nikde se nechlubím tím, s kým vším jsem pracovala.
Proto je lepší se na slávu ani postavení neupínat, protože závislost na slávě může váš život i vaše zdraví i zničit.
Tímto článkem nemám na mysli, že máte na vše rezignovat a nijak se nesnažit. I já se snažím své povolání budovat. Avšak ve chvíli, kdy začíná vaše snažení ničit vaši psychiku, vaše zdraví, vaše vztahy, začínáte být přetížení atd., pak již to není zdravé ani pro vás ani pro vaše okolí a je třeba nastavit včas účinná opatření. V knize Volba a rozvoj povolání o tom píšu více.
A jak to funguje v oblasti duchovního rozvoje?
Bohužel ani v oblasti duchovního rozvoje to neměli mnozí lidé lehké. Lidé, které zmíním, se za slávou nehonili. Chtěli jen lidem v době, ve které žili, předávat vyšší duchovní poznání. Společnost jejich názory ale nepřijala ať již z důvodu, že se někteří vlivní lidé cítili těmito duchovními posly ohroženi, nebo proto, že společnost nebyla na jejich myšlenky připravena, nebo z jiných důvodů.
Ježíš ukazoval lidem vyšší duchovní hodnoty a vedl je k tomu, aby podle těchto hodnot žili. Za Ježíšem a jeho myšlenkami mnozí lidé šli. To se ale nelíbilo lidem, kteří byli v té době u moci. Proto byl křivě obviněn, a když byl obviněn, téměř všichni se od něho odtáhli a dopustili, aby byl ukřižován. Podobně jako Ježíš dopadli i mnozí jiní.
Konfucius (čínský filozof, myslitel…)
- Učil, abychom dodržovali řád.
- Učil, abychom rozvíjeli disciplínu.
- Učil, abychom šli druhým lidem svým chováním příkladem.
- Učil, abychom měli úctu k předkům i rodičům i k sobě navzájem.
- Nabádal k sebezdokonalování.
- Kladl velký důraz na vzdělávání.
- Atd.
Nakonec umíral v domnění, že mu vládci, jimž radil, stejně nenaslouchají.
Sokrates (Sókratés) – athénský filozof, učitel…
- Učil lidi, jak žít.
- Učil kritickému myšlení, používal metodu dotazování…
Řekl, že dotazováním se člověk učí rozlišovat, co pravdivé je a co ne. Dotazováním si duše vzpomíná na pravdy, které již zná. - Učil také, že filosofie duši očišťuje od zla.
Byl souzen za to, že ovlivňuje svými myšlenkami mládež, kterou vedl duchovní cestou. Odsoudili ho k smrti. Musel vypít jed, který ho zabil.
Před smrtí řekl: „Osvoboďte mne nebo neosvoboďte, vězte však, že nebudu jednat jinak, ani kdybych měl stokrát umřít.“
Také řekl: „Je lepší zemřít, než žít jako pokrytec.“
Pěkný den všem.
Miroslava Holoubková
