Řešením krize ve společnosti není, podporovat neustále lidi trpící chudobou, dluhy, agresí, násilím i podvody druhých, lidi sužované válkou nebo nemocemi atd. Toto vše je jen dočasným řešením, které nikdy nevyřeší skutečné příčiny krize u jednotlivců, ve společnosti ani ve světě.
Mnohem lepším řešením by bylo:
K tomu, aby se ale něco zásadně změnilo, se musí zapojit skutečně všichni, a to velmi aktivně, stejně jako když vybíráme peníze na charitu. Nejprve ale musí změnit naprosto radikálně každý sám sebe. Pak začne i kvalitní výchova dětí, které na naše postoje navazují, i změna celé společnosti lepším směrem.
Myslíte si, že to, o čem jsem psala, zvládáme?
Pokud ano, tak proč v médiích vysílají neustále to obrovské množství kriminálek i filmů o zkáze světa, kde se jen ničí a zabíjí? Stejně tak zprávy, knihy i počítačové hry jsou plné negací. Dokonce už i malé děti nezajímá nic jiného než hračky nebo hry, kde se jen bojuje.
Proč podporujeme neustále lidi, kteří nadělali svou nezodpovědností dluhy tím, že jim ty dluhy odpouštíme? Nebo přivedli i jiné lidi svými přístupy do problémů. Zatímco po slušných a poctivých lidech neustále jen šlapeme.
Proč lidem předkládáme jako ty správné hodnoty jen karierní růst, velké výdělky, jen samé požitky, šanci zkrášlovat neustále svůj vzhled atd.? Dnes z vás plastičtí chirurgové udělají klidně i mořskou pannu, když za to dostanou zaplaceno. Zda je to ještě etické a zdravé pro rozvoj lidstva, to vůbec neřeší.
Proč jsme vyměnili pravdu za lhaní (sobě i druhým)? Kvůli tomu dnes pomalu nikdo neví, co pravda doopravdy je a co ne, a navíc většina lidí pravdu vůbec nehledá.
Proč nás zajímá jen soupeření a předhánění se, kdo bude víc vidět, kdo získá víc laiků nebo klientů…?
Proč je celý internet zahlcený videi lidí, kteří se jen nechutně obnažují? To je společnosti nějakým vzorem i přínosem?
V textu jsem zmiňovala i úctu k lidem. Proto i k tomu uvedu jeden příklad. Dnes už dokonce mladí lidé uvažují nad tím, že dají jednou své rodiče do domova důchodců, místo aby se o ně postarali, pokud to bude v jejich silách, stejně jako se starali rodiče o ně. Jedna dívka kterou znám, řekla své staré babičce, která u nich bydlela: „Uvědom si, že my máme svůj život a nemůžeme se ti přizpůsobovat“.
Příkladů bych mohla uvést nekonečné množství. Věřím ale, že těchto pár ukázek stačí.
Mnozí lidé dělají, jak se snaží. Jsou to ale jen pózy, které vůbec nic neřeší. Proto bychom se měli nad svými přístupy k životu začít už konečně vážně zamýšlet.
Pokud stojíte o to, aby svět byl lepší, než nyní je, přečtěte si některé mé knihy, které se rozvojem jednotlivců i společnosti zabývají.
Přeji vám hodně štěstí.
Miroslava Holoubková
Kliknutím na knihu se přesunete k bližším informacím včetně možnosti objednání.