Toto je poslední ze tří článků, který na téma rakovina píšu. Další již psát nebudu, protože diskuse na dané téma by mohla být nekonečná.
🦋 Pan Martin U. napsal: A co malé děti či adolescenti, kteří podlehli rakovině? Také neuměli pracovat s emocemi či žili falešný duchovní život? To je přeci nesmysl. Jak tedy obhájíte nemoc těch, kteří se na „cestu“ kterou zmiňujete nestihli ještě ani dostat?
🦋 Paní Ivana S. napsala: Pokud je to tak, proč umírají děti na rakovinu? Komu ony stihly za svůj život ublížit???? Nebo jakou ony spáchaly vinu???
———————————————————————————————————–
Má odpověď
Milí přátelé, pokud budete život posuzovat jen jako jednorázovou záležitost, kdy se narodíte, nějak žijete a nakonec zemřete, tak budete mít vždy otázky podobného znění. A to nepíši ve zlém.
Nyní se zeptám na něco já vás.
Když začne v lednu běžný rok, který trvá v našich podmínkách do prosince, tak po něm již žádný další rok nenastane?
A můžete tvrdit, že nebyl ani žádný rok před tím?
A stejné je to i s životy a vývojem lidí, kdy všichni stavíme v současném životě na předchozích zkušenostech, ale také procházíme na základě chování z předchozích zrození situacemi, jimiž musíme nyní projít.
A to platí i pro děti, protože i ony prošly mnoha životy a byly v minulých životech dětmi, dospělými i starými lidmi, a po celou dobu daného života se nějak projevovaly i chovaly (emocionálně, mentálně, sexuálně, finančně, duchovně…). Proto ani o dětech nemůžeme tvrdit, že nemají žádné emocionální, intelektuální ani duchovní zkušenosti. Mají jich z předchozích zrození mnoho.
Dokud zákon znovuzrozování do svých životů nepřijmeme, tak tyto dohady typu: proč se někomu něco děje, když je ještě malý, nebo že si to či ono nezaslouží, protože se nyní chová dobře, nikdy neskončí.
A to není stále vše. Různými zkušenostmi procházíme v tomto životě i v zájmu svého dalšího vývoje, kdy s námi má vyšší duchovní svět nějaké záměry. Proto jsme i v současném životě podrobováni různým zkouškám, aby se zjistilo, jak dalece jsme na určitou cestu nebo na určité budoucí úkoly připraveni. Proto ani na tento fakt nezapomínejme.
Toto vše vysvětluji podrobně v knize O svém životě si rozhodujeme sami, kde kromě jiných témat rozebírám i to, jakým vyšším přírodním (duchovním) zákonům jsme neustále podřízeni. Viz zákon reinkarnace, zákon karmy, zákon vývoje, zákon lásky atd. Všechny tyto zákony v knize též podrobně vysvětluji.
Regresní terapie
Mohla bych uvádět i mnoho příkladů toho, co lidé viděli v regresích, když se dostali někdy do svých předchozích zrození. Chtěla jsem uvést více příkladů, ale uvedu jen jeden. Týká se odchodu novorozeněte.
Tato regrese trvala tři hodiny a dělala jsem ji před léty s jednou paní.
Dostaly jsme se do okamžiku, kdy se tato žena měla narodit, neměla ale tělo, do kterého by se mohla narodit. Jednou se pohybovala jako duch v nemocnici, kde probíhala operace jedné ženy, která měla porodit děcko. To ale při porodu zemřelo.
Když se duše mrtvého dítěte odpojila od svého fyzického těla, řekla duši, která se tam v tu chvíli též pohybovala: „Jestli chceš, zaujmi mé místo. Já musím odejít.“ Nová duše se hned rozhodla, že vstoupí do těla mrtvého dítěte, a to znovu ožilo.
Když spojení duše s tělem dítěte nastalo, tato nová duše slyšela, jak jeden lékař říká druhému lékaři: „Nikomu neříkej, co se zde stalo.“ Lékaři mysleli, že dítě zemřelo. Jakmile do těla ale vstoupila tato jiná duše, dítě opět ožilo, a to byl pro lékaře šok, protože již dítěti nedávali žádnou šanci.
Lékaři samozřejmě nevěděli, že se vyměnila jedna duše s duší druhou. To věděly jen tyto dvě duše, které tuto výměnu zažily.
Poznámka k této regresi
Duše, která odcházela, si jen potřebovala vyzkoušet, jak probíhá narození do hmotného světa, aby se ho nebála, až přijde její čas na další zrození.
Tento příběh popisuji v knize Regresní terapie pod číslem 13, a příběh má název výměna duší.
V tomto případě se děcko nakonec narodilo. Existují ale situace, kdy malé dítě zemře. Pro rodinu jsou takové chvíle velmi bolestné, a v tu chvíli rodiče nezajímá nějaká reinkarnace. Kdybychom ale tomuto tématu věřili, možná bychom se s podobnými situacemi vyrovnávali snadněji, i když bolest bychom stejně cítili.
Nechci toto téma dále rozebírat, protože článek by měl opět mnoho stran navíc. Jen chci znovu upozornit na to, že pokud budeme stavět stále jen na tomto jediném životě, vždy se nám budou zdát některé situace nespravedlivé i nepochopitelné.
Téma smrt
Na úplný závěr ještě dodám, že všichni jsme již prošli tolika narozeními i tolika odchody v podobě úmrtí, přesto se smrti stále bojíme, a tohoto světa se z různých důvodů zuby nehty stále držíme jako jediné reality, a každý odchod z ní nám nahání obrovskou bolest i strach.
Přitom jak jsem již psala u sebe, pro mě je tento svět jen místem, kde přechodně pobývám kvůli učení a určitým úkolům, které zde mám vykonat nebo zvládnout. Svůj domov ale vnímám úplně někde jinde.
Pěkný den všem.
Miroslava Holoubková
spisovatelka a poradce v oblasti osobního a duchovního rozvoje i v oblasti astrologie
