Má zkušenost je taková, že rakovinou trpí jak lidé obětaví a hodní, tak lidé zlostní, dominantní, vzteklí, nepřející, lidé v různých směrech lehkomyslní a nedůslední, podnikatelé i kariéristi žijící v neustálém stresu…
Pracuji s lidmi 28 let a stále se setkávám s lidmi obou skupin, kteří touto nemocí onemocněli. A díky tomu, co dělám a jak to dělám, vidím okamžitě, čím si člověk způsobuje různé problémy. Někteří lidé ale nechtějí o vlastních nesprávných postojích nic slyšet a stále se domnívají, jak vyspěle žijí.
A protože zde nemohu nikoho konkrétně jmenovat, a ani bych to neudělala, uvedu alespoň anonymně chování některých lidí. Jsou to mí klienti nebo lidé, které osobně dobře znám. Všichni tito lidé se domnívali, jak duchovně žijí. Pravda ale byla jiná.
Příklady z praxe
🦋 Jedna žena organizovala mnoho let duchovní setkávání pro velké množství lidí. V soukromí ale byla sobecká a viděla jen sama sebe, a svého partnera měla jen na to, aby jí dělal poskoka. Neuměla se dělit, neuměla spolupracovat, v soukromí byla sprostá a útočná, a když přišla řeč na to, že by se měla změnit, řekla kdysi tuto větu. „Raději chcípnu, než bych se měnila.“ A tak časem tato žena dostala rakovinu, na kterou i zemřela. Tato žena žila ve svých vlastních očích duchovně, a pořádala i duchovní setkávání.
🦋 Další žena žila ve svých vlastních očích také duchovně, a duchovně se i vzdělávala. V soukromí ale nenáviděla svého manžela a přála mu, aby zemřel. A protože takto jednala dlouho, sama onemocněla, a i ona nakonec zemřela.
🦋 Další má klientka žila ve svých vlastních očích také duchovně. Jen zapomněla na to, že je třeba tak žít i doopravdy. Tato žena cítila obrovskou zlobu i nenávist vůči svému manželovi, se kterým byla rozvedená, až nakonec onemocněla a později i zemřela, protože s těmito svými postoji nebyla ochotná nic dělat. Zemřela též na rakovinu.
🦋 Další žena také žije ve svých vlastních očích duchovně. Během svého života ale již několik lidí proklela a vůbec si neuvědomuje, jak těžký hřích proklínání někoho je.
🦋 Jiní lidé, kteří se též duchovně vzdělávají, považují osoby, které jim nesedí, za lidský odpad. Někteří rakovinou též onemocněli.
🦋 Jiná žena, se kterou jsem se potkávala na duchovních akcích, kde jsme obě vždy přednášely, dělala to, že lidem nalhávala nepravdy, jen aby si je získala. I tato žena onemocněla rakovinou a nakonec zemřela. Její jméno nemohu zveřejnit, protože ji mnozí dobře znáte.
V příkladech jsem uváděla pouze chování některých žen. Doma mám ale i celý dlouhý seznam mužů, kteří se též domnívali, že se chovali vyspěle, a rakovinou též onemocněli, protože jejich chování nebylo vyspělé.
Otázky
Proto by bylo dobré, kdyby si každý člověk pravidelně pokládal sám sobě tyto otázky:
A: Kdo jsem ve svých vlastních očích? Jak vnímám sám sebe? Jak se podle vlastního hodnocení chovám?
B: Kdo jsem doopravdy v očích Boha? Jak mě vidí on svýma očima?
C: Znám dobře Boží záměr i to, co se mnou Bůh zamýšlí?
Názor na tento článek
V komentářích na facebooku je mnoho pozitivních reakcí na tento článek. A je tam i pár reakcí negativních. Mezi nimi je tato reakce.
Paní mi napsala, že rakovina je těžké téma, které člověka poznamená do konce života. Ale to prý vědí jen ti, co tím prošli, a ostatní by se tomuto tématu měli vyhnout.
Nevím, proč by se lidé, kteří rakovinou neprošli, měli danému tématu vyhýbat. I smrt je nepříjemné a bolestné téma. Stejně tak znásilňování nebo vraždění a mnohá jiná témata. To vše je součástí lidského života.
A někteří lidé se snaží intenzivně hledat příčiny i řešení těchto bolestných situací (vědci, lékaři, psychoterapeuti, duchovní učitelé…), i když sami danými situacemi neprošli. I já do této skupiny patřím, a je mi jedno, zda někdo bude toto mé tvrzení znevažovat.
Dokument o nemocných dětech
V televizi jsem viděla dojemný dokument Olgy Sommerové s názvem „Nech plakat jen polovinu srdce“. Dokument se týkal nadace rodiny Vlčkových, která podporuje rozvoj paliativní péče u nás, a v Praze budují hospic pro vážně nemocné děti.
Rodiče těchto dětí zažívají nebo zažívali též hlubokou bolest nad situací, ve které se nacházejí, i nad přístupy úředníků, kteří jim nijak nepomáhají, a některým rodičům dítě zemřelo. A tito lidé jsou rádi, že se tímto tématem někdo vážně zabývá, a něco v tomto směru skutečně dělá.
Nebo snad máte pocit, že zabývat se těmito tématy mohou jen lidé, kteří sami onemocněli, a ostatní by měli mlčet?
Tento článek má pokračování v dalších třech samostatných příspěvcích.
Jeden se jmenuje Rakovina a karma. Další se jmenuje Rakovina a malé děti. Poslední se jmenuje Doporučení pro uzdravení z vážných nemocí.
Jestli chcete, přečtěte si i tyto články.
Pěkný den všem.
Miroslava Holoubková
spisovatelka a poradce v oblasti osobního a duchovního rozvoje i v oblasti astrologie
