Jen nějak zapomněli tito lidé na to, že si také pořídili děti. Těch se ale příliš neptají, aby zjistili, jak se jim takový život s rozvedenými rodiči líbí. Děti prostě musí snášet to, co jim rodiče nastavili.
A tak si rodiče často užívají své svobody (nebo jen jeden z nich) a děti tajně trpí. A vlivem toho u nich propukají zdravotní problémy psychického i fyzického rázu.
Pracovala jsem s mnoha dětmi, které rozpad manželství rodičů velmi poznamenal, a pracovala jsem i s mnoha dospělým lidmi, kteří ani v dospělosti nezapomněli na to, co při rozvodu rodičů prožívali, a neměli to v sobě vyřešené ani v dospělém věku.
Příklady
Uvedu pár příkladů, které jsem vybrala z obrovského množství situací, které bych mohla jmenovat.
Devítiletá dívka zažila rozpad manželství rodičů a krátce poté u ní byla zjištěna epilepsie a skončila i v psychiatrické péči. Když dívka hovořila o tom, co prožívala, když se její rodiče rozvedli, vyšlo najevo, že ve svém věku byla oporou matce, která se zhroutila, místo aby matka byla oporou jí. Vadlo jí také, že musela neustále pendlovat mezi otcem a matkou, a vadily jí i jiné věci (že neměly s matkou peníze atd.).
Jednou mě vyhledala maminka, jejíž syn ubližoval ve školce jinému chlapci. Chlapce štípal a ubližoval mu i jinak. Při práci s dítětem vyšlo najevo, že měl zlost na otce, který od rodiny odešel. Proto si vybíjel tuto zlost na dětech ve školce.
Sedmnáctiletý mladík byl svědkem rozpadu manželství svých rodičů. Rodiče se před rozvodem dost hádali a matka chováním manžela dost trpěla. Od té doby začal tento mladík při komunikaci zadrhávat, a to mu zůstalo dodnes.
Sedmiletý chlapec z vesnice, kde bydlím, trpěl rozpadem manželství svých rodičů tak, že se z něho stal hypochondr vyžadující neustálou pozornost. Matka ho nemohla dávat ani na tábory, protože i tam se choval útrpně, aby na sebe upoutal pozornost. A vlivem toho ho matka musela z táborů často i předčasně odvézt.
Rodiče mého vnuka se rozvedli, když dítěti byly čtyři roky. Vnuk trpěl rozpadem manželství rodičů tak, že se u něho krátce po rozpadu vztahu rodičů spustily silné ekzémy i alergie, s nimiž se potýká dodnes i ve svých jedenácti letech. Rodiče mu zajistili spoustu vyšetření a investovali i do mnoha léků včetně protialergických nebo atopických pomůcek. Vnuk má ale ekzémy stále, protože skutečná příčina jeho potíží leží v jeho podvědomí stále nevyřešena.
Děti, které se cítí osamělé, nepřijímané nebo nepochopené, nebo nevidí v ničem smysl, se také občas sebepoškozují.
Znám také pár dětí, které se vlivem rozvodu rodičů i vlivem stresů s tím spojených počurávaly ještě v deseti letech.
Proto bychom měli začít dělat všichni maximum pro to, aby se děti do těchto životních fází vůbec nedostávaly.
Jak změny dosáhneme
Změny lepším směrem lze dosáhnout jen uvědomělými a vyspělými přístupy ke vztahům i k výchově dětí, i vůči životu jako celku. Proto je naprosto nezbytné, aby se začali dospělí lidé v těchto směrech vážně vzdělávat formou poradenství, knih, videí, kurzů i jinými způsoby, aby pochopili, jak k životu i k problémům v něm přistupovat, aby svými postoji nekomplikovali život sobě ani svým dětem.
A podobnou výuku je třeba zavést i na školách.
Spokojenost dětí nezajistíte tím, že jim budete vše kupovat i dopřávat. Jednou zjistíte, že ať dáte svým dětem cokoli, budou stejně dál nespokojené, protože to, co jim poskytujete po stránce hmotné, je jen náhražka, která nemůže nikdy zalepit citové strádání vašich dětí.
Není také dobré, když rodiče omlouvají nedůslednost svých dětí, a nevedou své děti ani k pravidelným povinnostem jen proto, že je zasáhl například rozvod rodičů. Děti se potřebují naučit tomu, že v životě budou přicházet různé nepříjemné situace, a s těmi je třeba naučit se poprat, a také by měly pochopit, že ať se děje v životě cokoli, je třeba postavit se vždy i ke svým povinnostem, protože kdyby se hroutili všichni, ale nikdo nepracoval, kdo by pak společnost držel na nohou. Důchodci, kteří již mají po celoživotním snažení právo na odpočinek?
Zamyslete se důkladně nad všemi těmito souvislostmi (k čemu rozvody vedou, co všechno následně způsobí atd.).
Námitky
Někdo může namítnout, že to se kvůli tomu, aby děti netrpěly, má trápit ve vztahu sám? Na to odpovím takto.
Kdyby lidé zodpovědněji volili, s kým do vztahu vstoupí, nebo s kým si pořídí děti, věřte mi, že by bylo rozvodů mnohem méně. Protože ale lidé hledí při seznamování především na to, aby je druhý fyzicky přitahoval, aby byl zajištěný, úspěšný, aby spolu měli společné zájmy atd. a ne na to, jaký má charakter, tak dopadají tak, jak dopadají.
A kdyby lidé pracovali více i sami na sobě a na zlepšení vlastních postojů, bylo by rozvodů také méně. A tím pádem i méně nešťastných dětí.
Kdo ale klade na takové hodnoty jako je poctivá práce s vlastní povahou i postoji vážný důraz, a viditelně pro to i něco dělá?
A ptali jste se někdy i svých dětí?
Ptali jste se jich někdy na to, zda je baví to neustálé balení i přejíždění sem a tam, ty neustálé hádky, které s partnerem vedete a často i před dětmi, to neustálé handrkování o peníze i o tom, jak děti vychovávat i mnohé jiné věci? Zeptali jste se někdy svých dětí na to, jak na ně toto vše působí?
Dodatek
Ráda bych k tomuto článku dodala, že vůbec nejsem zastánce udržování manželství (vztahu) za každou cenu. Doufám, že jste to z mého článku tak nepochopili.
Jen zastávám názor, že bychom se měli všichni včas učit uvědomělejšímu výběru protějšků, zodpovědnějšímu přístupu k výchově dětí, domýšlení následků při jakémkoli rozhodování, pracovat na svých povahách, abychom na děti ani partnery nepřenášeli svá traumata nebo své nespokojenosti atd.
Pokud byste stáli o mou pomoc, nebo si chtěli přečíst některé mé knihy na toto téma zaměřené, napište mi, nebo se podívejte na můj web, kde naleznete veškeré informace o knihách i o mé práci.
Pěkný den všem.
