Já sama tíhnu k variantě, kdy si svou cestu životem určuji sama, a i v mládí jsem byla vnitřně přesvědčená o tom, že si o svém životě i osudu rozhodujeme sami. Okolí mi ale v té době vnucovalo své názory, že to není pravda, až to došlo tak daleko, že se mé vztahy s některými lidmi rozpadly, protože já jsem se nechtěla vzdát svého přesvědčení a oni zase toho svého. Od té doby uběhlo víc jak třicet let, a já mám mnohem větší zkušenosti než jsem měla kdysi. Přesto jsem své přesvědčení nezměnila a stojím si za ním dodnes, protože životní zkušenosti mě utvrdily v tom, že mé cítění bylo správné.
Svůj osud si určujeme sami tím, jak přemýšlíme, jak emocionálně reagujeme, jak komunikujeme i jak nakonec jednáme v podobě konkrétních činů ve všech oblastech života.
Bohužel si často své chování včetně jeho dopadů plně neuvědomujeme. Proto pokračujeme dál ve svých navyklých způsobech jednání, a tím si život dál komplikujeme, místo abychom žili v klidu a spokojeně. Navíc život nekomplikujeme jen sobě, ale i lidem na které má naše jednání vliv.
Této nevědomosti se ale můžeme kdykoli zbavit, když se začneme o život a jeho fungování hlouběji zajímat a když začneme se svými vlastními postoji skutečně něco dělat.
I já jsem musela mnoho zákonitostí pochopit a musela jsem i mnoho svých postojů změnit, než jsem dosáhla stavu, kde člověk již nezažívá žádné velké krize v podobě rozpadu partnerských vztahů, ztrát zaměstnání, ztrát peněz, zdravotních potíží psychického i fyzického rázu ani jiná trápení.
Myslíte si, že nad svým osudem nemáte žádnou moc?
Lidé si občas myslí, že jejich osud určuje Bůh. Někteří lidé si myslí, že je vše předem dané a že se svým osudem nemohou nic dělat. Někdo si myslí, že musí celý život trpět kvůli něčemu, co udělal kdysi. Kdybychom nemohli svůj osud ovlivňovat, tak by nám nebyla dána již v době narození možnost svobodné volby. Pak by bylo vše předem jasně určené a nám by nezbývalo nic jiného než se s tím smířit. Tak tomu ale není.
Do různých životů se rodíme proto, abychom se vyvíjeli a někam se posouvali, a vyvíjíme se právě tím, jak životu rozumíme, jak o sobě i o životě smýšlíme i jaké volby nakonec činíme. Když životu i sobě rozumíme, činíme mnohem vyzrálejší rozhodnutí, jimiž předejdeme mnoha životním potížím v jakékoli oblasti života.
Proto je tak důležité se neustále vzdělávat hlavně v těch oblastech, které potřebujeme k životu všichni buď celoživotně, nebo jen určitou část svého života.
- Je třeba rozumět dobře vlastní povaze i tomu, jak s ní pracovat.
- Je třeba rozumět zákonitostem, na nichž stojí fungování života ve Vesmíru i zde na Zemi.
- Je třeba uchopit správně postoje k povolání, k partnerskému i rodinnému životu i mnohé další směry.
S tím vším vám pomohou knihy, které jsem napsala, a pomohu vám s tím ráda i v mé poradně.
K tématu osud uvedu příklad z mého života
Když jsem byla mladá, v mé rodině jsem často od rodičů slýchala tyto věty:
“Nikam se necpi, nikdo na tebe není zvědavý.”
“Seď na zadku a nevymýšlej si kraviny.”
“Buď zticha a nic neříkej” (Neměla jsem nic říkat tatínkovi, abych ho svými slovy nenaštvala. Toto mi říkala babička.)
Mí rodiče jsou velmi hodní, pracovití, slušní a poctiví lidé. Nikdy ale neřešili žádné osobní problémy, nikdy nečetli knihy, aby se vzdělávali atd. Řešili jen běžné každodenní provozní záležitosti. Když jsem měla o něco zájem, vždy mě od všeho odrazovali, protože ani oni sami si nikdy na nic netroufli a jen se v životě dřeli a pracovali okolo rodiny.
Když se mi rozpadlo ve 26 letech manželství (od rodiny odešel manžel), začala jsem se sama intenzivně pídit po tom, proč toto nastalo, a začala jsem se dostávat k mnoha oblastem, jimž se dnes věnuji. Když jsem se těmito oblastmi chtěla po sedmiletém studiu zabývat profesně, opět mi to rodiče rozmlouvali, a sourozenci i přátelé se mi dokonce pohrdavě vysmívali.
Přesto jsem se rozhodla po této cestě jít, i když jsem neměla nikde naprosto žádnou oporu. Věřila jsem sama sobě, a to jediné pro mě bylo důležité.
Bohužel ani partneři mi nebyli oporou, a to, čemu se věnuji, často znevažovali. Finanční pomoc jsem neměla také nikdy od nikoho žádnou. Proto jsem vždy spoléhala jen na vlastní příjmy. Když byly ve vztahu nějaké problémy, které nastávají v každém vztahu, nikdy jsem před nimi neutíkala, a vždy jsem trvala na tom, abychom je rozumně a aktivně řešili. Pouhá slova bez činů mě nikdy nezajímala a nezajímají dodnes.
Když hodnotím svou cestu za 33 let, co po této cestě seberozvoje jdu, mohu říci, že žiji opravdu život, jaký chci žít, a ne život mých rodičů nebo partnerů. To, jak žiji, jsem si musela vybojovat. Tohoto úsilí ale nijak nelituji. Za tu dobu jsem sama na sobě udělala obrovský kus práce a stále se dál rozvíjím, protože se rozvíjet chci. Napsala jsem 11 knih, jimiž lidem pomáhám též s jejich seberozvojem, a s tím samým jim pomáhám i v mé poradně. V minulosti jsem vedla mnoho let seberozvojové kurzy, přednášela jsem, psala jsem do různých časopisů atd. Díky cestě, po které jdu, mám uspořádaný i partnerský život, kdy s mým druhým manželem žiji již dvacet let, jsem pánem ve svém povolání, které si řídím tak, jak sama chci, mám dobré vztahy se svou rodinou, mám skvělé vztahy se svými syny, které velmi miluji, zdravotně ani finančně nezažívám žádné krize atd., a když cokoli přijde, umím si s tím vždy sama poradit.
Když jsem se zamýšlela nad tím, jak bych asi žila, kdybych neměla odvahu se do ničeho pouštět, nebo bych nenašla odvahu postavit se komukoli, kdo mě z mé cesty odrazoval, nebo mi házel klacky pod nohy, tak by nic z toho neexistovalo. Možná bych byla dodnes někde zaměstnaná, což není vůbec má představa mít nad sebou nadřízené. A mou představou nebylo ani to, být jen ženou v domácnosti, která když přijde z práce domů, věnuje se jen rodině a na nic jiného nemá čas. Rodině, vaření, domácnosti i jiným povinnostem se věnuji stále, a to velmi svědomitě již od mládí. Protože jsem se ale chtěla neustále i vzdělávat a rozvíjet, abych nebyla intelektuálně, psychicky i jinak zakrnělá, nastavila jsem si svůj život tak, abych na tyto své aktivity měla čas pravidelně, a vše, co jsem považovala za méně důležité, jsem zredukovala nebo odsunula stranou. Proto jsem ráda, že jsem vždy poslouchala sama sebe, věřila si, a po vlastní zvolené cestě jsem neustále šla a stále jdu.
A jak jste na tom vy? Určujete si svou cestu životem vědomě sami?
Vzděláváte se a pracujete poctivě na rozvoji své povahy? Nemyslím na rozvoji nějakých schopností důležitých pro kariéru, ale na rozvoji svého myšlení, své komunikace, emocionálních reakcí i konkrétních činu? Bez toho se totiž posouvat nikam nejde.
Máte uspořádané vztahy se svými rodiči, sourozenci i dětmi? Respektují tito lidé váš život, váš čas, vaše soukromí, vaše představy, vaše zájmy atd.? Nebo jste stále pod vlivem jejich představ, způsobů jednání i stylu života? A respektujete toto vše i vy u nich?
Máte uspořádaný svůj partnerský život? Žijete s partnerem, jehož si vážíte, a s nímž chcete žít i nadále? Nebo jste ve vztahu s mnoha věcmi nespokojení? Pokud ano, jak to řešíte? Řešíte to vyčítáním, mlácením dveřmi nebo nádobím? Vyjadřujete se při komunikaci s druhým sprostě? Zvyšujete neustále hlas? Děláte naschvály? Uzavíráte se do sebe? Litujete se? Řešíte svou nespokojenost nevěrami, alkoholem nebo jinými úniky? Pokud takto jednáte, rozhodujete si o svém osudu též sami. Jen tyto postoje vaši situaci nikdy nezlepší.
Nebo se zamyslete nad tím, když jste například odcházeli od svých partnerů, a možná i od svých dětí k někomu jinému, zda to byla skutečně láska, nebo vás vedla jinam jen fyzická či sexuální touha, kterou jste u sebe nedokázali ovládat. Budete-li k sobě upřímní, správnou odpověď najdete. Byla-li to pouze touha, zjistíte, že jste sice změnili partnera, další obrovské množství problémů vám ale přibylo.
Máte uspořádané své povolání? Děláte práci, která vás naplňuje? Umíte kvalitně, sebevědomě a zpříma komunikovat? Řešíte problémy, které v práci přicházejí? Odvádíte práci vždy kvalitně, abyste si mohli jednou říci, že jste vždy udělali vše s tím nejlepším svědomím? Umíte si zjednat v práci pořádek vůči nadřízeným, spolupracovníkům i klientům? Pokud vás to, co děláte, nenaplňuje, umíte dělat nějaké zásadní a konstruktivní změny? Nebo se v práci držíte zuby nehty jen abyste o ni nepřišli i za cenu, že trpíte?
Spoustu informací k tomu, jak dostanete svůj život pod vlastní kontrolu, se dočtete v knize O svém životě si rozhodujeme sami i v ostatních mých knihách. Jen každá kniha je zaměřená na jiné téma.
Mé knihy seženete od roku 2019 už jen na mém webu.
Budete-li chtít se svým životem pomoci, ráda vám pomohu kdykoli i v mé poradně.
Přeji vám hodně štěstí.
Miroslava Holoubková
