Text zněl: Mluvíš hodně, ale v podstatě nic důležitého neříkáš.
Tohoto textu si syn všiml někde při cestě do práce.
Synovi jsem odepsala, že tento text je naprosto pravdivý, protože tento problém je vidět ve všech oblastech života (ve vztazích všeho druhu, v diskusích i příspěvcích na internetu, v televizi, v tisku, v politice, na různých pracovních poradách, v různých zprávách i posudcích které lidé vypracovávají, v knihách, které lidé píší, a mnoha dalších směrech).
Já sama nemám povídání o ničem též ráda, protože ho považuji za naprostou ztrátu času. Proto se raději věnuji tomu, co za smysluplné považuji, a dává mi to víc. Uvedu pár příkladů z praxe, abyste viděli, jak často svým mluvením nic podstatného nesdělujeme.
Porady v povolání
Můj manžel je již v důchodu. Když ale ještě pracoval, vždy šílel z pracovních porad, které v práci měli. Můj manžel je založený podobně jako já. Rád se zabývá tím, co je podstatné, a nerad ztrácí čas řešením nesmyslů. Když viděl, že se na poradách hovoří jen aby se mluvilo, nic se ale ve skutečnosti neřešilo ani nevyřešilo, vždy řekl, že jede domů, protože porady se protahovaly i po ukončení pracovní doby. Kolegové vždy kroutili hlavou a říkali mu, že nechápou, kam spěchá, když si tak příjemně povídají. Manžel ale vždy viděl, že má doma ještě hodně práce, kterou musí udělat (má loveckého psa, slepice, zemědělskou zahradu, protože zahradničení ho baví…), a jak jsem již zmínila, vadilo mu, že se na poradách vůbec nic neřešilo ani nevyřešilo. Proto jel vždy raději domů, než aby diskuse o ničem poslouchal. Někteří kolegové se ale domů nehrnuli, například kvůli nefungujícím partnerským vztahům, nebo kvůli tomu, aby se nemuseli věnovat rodinným povinnostem. Proto byli raději v práci, kde si dali kávu + k tomu několik cigaret, pokud byli kuřáci, což dělá i dnes mnoho lidí. Manžel ale nic z toho nemusel. Proto mu pracovní porady velmi vadily.
Seberozvojové metody
Pokud se někam v životě posouváte, pamatujte, že nejsou vůbec důležité názvy různých terapeutických či seberozvojových metod, jimiž je dnes svět doslova zahlcený, a důležité nejsou ani žádné společenské tituly. Důležité jsou především hodnoty a zásady podle kterých žijeme, a pokud mají tyto hodnoty duchovní základ, pak máme úspěch zaručený. Lidem i světu dáte mnohem víc tím, když budete za všech okolností uvažovat i jednat moudře, spravedlivě a čestně, když na vás bude vždy spolehnutí, když budete kvalitně vychovávat i směrovat své děti a budete jim vlastním životem příkladem toho, jak se má člověk k životu stavět, když budete poctivě a kvalitně odvádět svou práci, když budete kvalitně a zdravě zacházet s penězi, když vaše mluva bude klidná, kultivovaná a slušná a mnohé další. Duchovní svět nezajímá, kolik máte diplomů nebo titulů, ani to, jestli ovládáte astrologii, chaneling, kvantování, regrese, Shamballu nebo tisíce jiných metod. Duchovní svět zajímá pouze a jen to, jakým jste sami člověkem a co hodnotného světu sami za sebe dáváte.
Zkušenosti z mé poradny
I v mé poradně musím lidi často usměrňovat v tom, aby se drželi toho, co je podstatné, a neutíkali k povídání o ničem, co jejich problémy nikdy nevyřeší. Poradenské činnosti i vzdělávání lidi se věnuji již 26 let. Proto vím velmi dobře, jak lidé k přijímání i předávání informací přistupují.
Od svých klientů slyším často i to, jak s nimi pracují terapeuti v různých poradnách. Lidé přijdou do poradny s nějakým problémem, a ten problém není vyřešený ani za pět let. Má taková práce vůbec smysl? Bohužel často mají na výsledku podíl obě strany (neschopnost terapeuta i ledabylost klienta). Taková práce je pro obě strany jen ztrátou času, a pro klienta i ztrátou velkého množství peněz.
Informace na internetu
Dalším příkladem jsou informace na internetu. Když hledám nějaké informace na internetu, které by mi přinesly nějaké hluboké poznání, což dělám jen občas, když hledám informace ohledně zdraví, nenacházím nikde uspokojivé odpovědi. Proto hledání vždy vzdám, protože ho považuji za naprostou ztrátu času, a odpovědi hledám dál ve svém nitru a v knihách, které si navíc vždy pečlivě vybírám.
O různých diskusích v různých skupinách jsem psala v úvodu článku. Ty jsou často též naprosto o ničem a nic do hloubky neřeší. Slouží často jen k předvádění se nebo k upozornění na svou práci, lidé se v nich jen napadají, pomlouvají a urážejí navzájem atd.
Stejně tak jsou k ničemu neustálé informace o tom, jak si dal někdo již po několikáté operovat prsa nebo zadek atd. Čím tyto informace lidi obohatí? Zamyslete se nad tím. Je to jen a jen o povrchnosti a předvádění se.
A takto bych mohla pokračovat donekonečna.
Informace na školách
Bohužel ani vzdělávání na školách není kvalitně nastavené. Děti se učí často nesmysly, které nebudou v životě potřebovat. Nikdo je ale neučí, jak se učit i jak přemýšlet vlastní hlavou a do hloubky, jak se vyznat v sobě, jak řešit situace, které život dennodenně přináší, jak si zvolit správnou práci ani jak ji budovat, jak přistupovat k partnerskému životu i k výchově dětí, jak zacházet s penězi, jak pečovat o prostředí ve kterém žijeme i o své zdraví, a mnohé další, co je pro kvalitní přežití nás všech opravdu, ale opravdu důležité.
A co si předáváte se svými partnery, rodiči i dětmi
Ve své práci se věnuji i partnerským, manželským i rodinným problémům. Proto i zde vidím, jak lidé v rodinách přemýšlejí, jaké hodnoty uznávají, jak spolu komunikují i jak se k sobě nakonec chovají. A často se mi chce ze všech těch přístupů doslova brečet, protože přístupy, které lidé v těchto oblastech volí, ničí život nejen jim samotným, ale i lidem, kteří s nimi žijí.
Já takové přístupy neschvaluji, protože se jimi nikdy nikdo nikam neposune. Sama jdu ve všem hodně do hloubky a k tomuto přístupu vedu i druhé lidi formou konzultací i knih, které píšu, abych jim s jejich životy i posuny v životě pomohla.
Nikoho nesoudím, v tom mám naprosto čisté svědomí, že toto nedělám. Jen lidem, kteří o to stojí, naprosto jasně ukazuji, co nedělají správně, k čemu jejich volby nakonec vedou i jak mohou toto vše změnit, aby byly jejich postoje skutečně správné. Kdo neumí jasně rozlišovat co správné je a co ne, neměl by nikomu radit ani v rodině, ani v oblasti přátelství, ani v povolání ani nikde jinde, dokud sám u sebe tyto jasné vhledy nerozvine.
Proto doporučuji lidem dnešní doby, aby se zabývali věcmi podstatnými a ne nesmysly, aby neztráceli čas povrchnostmi, jimiž je dnešní svět doslova zahlcený, a když něco sami sdělují slovní, písemnou i jinou formou, například formou umění, aby to mělo hloubku a lidem to skutečně něco dalo. Navíc by vše, co člověk šíří, mělo vycházet z jeho vlastního nitra a z jeho vlastních životních zkušeností, které sám nabyl. Kdo obstojí pod palbou argumentů i kritiky okolí, ten o daném tématu i o životě opravdu něco ví.
Slovo závěrem
Nechceme-li, aby se z nás i našich dětí stala společnost intelektuálně, morálně i duchovně upadající, budeme muset všichni zásadně změnit své přístupy k přemýšlení, učení i šíření informací.
Přeji vám hodně štěstí.
Miroslava Holoubková
