Zdraví dospělých lidí i dětí

Tento článek navazuje na článek s názvem: Dokážete o své zdraví pečovat sami.
Zdraví dospělých lidí i dětí

Psychologové, psychoterapeuti i psychiatři si stěžují dlouhodobě na obrovský nárůst psychických potíží u dospělých lidí i dětí, a stěžují si i na nedostatek lékařů v těchto oborech i na nedostatek míst, kam by duševně nemocné lidi umísťovali.

Já řešení v budování dalších zařízení nevidím. Proto vedu naopak dospělé lidi i děti k tomu, aby se naučili rozumět dobře sobě i životu, a aby zásady, jimž se naučí, převáděli svědomitě do svého každodenního jednání, protože nestačí žít jen na úrovni teorií. Pak lidé žádné deprese mít nebudou a ani léky na ně potřebovat nebudou. A pak nebudou potřeba ani další zařízení pro umísťování duševně nemocných lidí, jichž je dnes žalostný nedostatek.

Nezajímají mě diagnózy typu: mentální anorexie, porucha sexuální identity, hyperkinetický syndrom, autismus, schizofrenie ani mnohé jiné. Je třeba řešit podstatu, a pouze tou se zabývám. Tyto nálepky ji ale neřeší a nikdy nevyřeší.

Na děti je třeba působit hlavně v rodinách a ve školním prostředí, protože v tomto prostředí se děti pohybují dennodenně. Také na internetu, protože už i malé děti se zde neustále pohybují.

  • Působit je na ně třeba hlubokými znalostmi o životě i psychice lidí, které dětská duše pochopí, a tyto znalosti je třeba dětem předat.
  • Působit bychom na ně měli také vlastním příkladem, aby děti viděly, jak je třeba se v životě chovat.

Návštěvy psychologů ani psychiatrů nejsou řešením, protože každá tato práce je jen dočasná. Navíc děti si pak připadají jako nějak narušené, když se s nimi musí chodit k psychiatrům.

Psychologové, psychiatři, učitelé i různí poradci by se měli zaměřit hlavně na intenzivní vzdělávání dospělých lidí v rodinách i na školách (i formou internetu), odkud je třeba na děti hlavně působit, a jednání lidí v rodině by měli různí poradci v případě potřeby korigovat, aby lidé nepokračovali v chybách, které mohou z neznalosti dělat. A v tomto přístupu by spolu měli všichni vážně spolupracovat.

Co je třeba pro zdraví lidí velmi intenzivně dělat

  • Je třeba vzdělávat neustále dospělé lidi i děti v sebepoznání i v tom, o čem je život i jak je třeba se k němu stavět.
  • Je třeba vést lidi k tomu, aby měli snahu se sami poctivě sebevzdělávat a začali si tvořit na sebe i život vlastní rozumné názory neovlivněné okolím.
  • Je třeba učit dospělé lidi i děti kvalitní a otevřené komunikaci o čemkoli.
  • Je třeba vést dospělé lidi i děti k tomu, aby přestali druhé zraňovat svými nevhodnými a nevyzrálými poznámkami.
  • Rodiče je třeba vést k tomu, aby na děti nepřenášeli své problémy ani nálady a nezatahovali je do svých sporů s jinými lidmi.
  • Také je třeba rodiče učit tomu, aby si s dětmi povídali o jejich pocitech i potřebách a více svých dětem naslouchali, a naslouchali jim do hloubky.
  • Je třeba vést lidi k tomu, aby si přiznali, že nějaké problémy mají, a nenalhávali nic sami sobě ani svému okolí, protože potlačování nikdy nic neřeší. Navíc zkušený člověk okamžitě pozná, že s nimi není něco v pořádku, i když to popírají.
  • Je třeba učit dospělé lidi i děti tomu, aby své problémy neřešili alkoholem, drogami, pilulkami, sebepoškozováním, útěky do práce, útěky do samoty, útěky do jiných vztahů…, protože tyto postoje jejich problémy nikdy nevyřeší.
  • Je třeba učit lidi jasnému rozlišování v tom, které postoje jsou správné a které ne.
  • Je třeba se naučit staré problémy účinně zpracovávat, a další problémy již nevytvářet. Jinak se lidé z tohoto začarovaného kruhu úzkostí, depresí, nemocí i různých problémů nikdy nedostanou.
  • Je třeba vést dospělé lidi i děti k povinnostem, ke zdravým návykům i k zodpovědnému přístupu k životu.
  • Je třeba učit dospělé lidi i děti, aby neviděli jen vlastní život, ale také to, že jejich jednání má vliv na celou společnost i planetu. I když si toto v určitém věku nebo v určité fázi svého vývoje vůbec neuvědomují.
  • Atd.

Položte také sami sobě otázku, zda jste ochotni pro své uzdravení také sami něco udělat. Nebo jen čekáte, zda zaberou léky, zda zabere chemoterapie, zda vás vyléčí někdo jiný, zda se stane zázrak…?

Ráda vám kdykoli pomohu i v mé psychologické poradně formou konzultací, i formou knih, které jsem napsala.

Přeji vám hodně štěstí.
Miroslava Holoubková

Chcete se objednat?

Zobrazit mé knihy